Klasifikace (typy) testovacích metod podle normy EN 1779
Hlavní úlohou hledání netěsností je lokalizace a měření velikosti netěsností. Obecně můžeme konstatovat, že volba správné metody se odvozuje od požadovaného limitu netěsnosti, provozních podmínek a rozpočtu na provedení testu. V průběhu zkoušky se doporučuje zachovat stejné tlakové podmínky, jako při běžném používání testovaného objektu, stejně tak směr toku značkovacího plynu by měl proudit stejným směrem, který je obvyklý při skutečném využití testovaného produktu. Například vakuový systém by měl být testován ve vakuově, zatímco tlakové lahve by měly být testovány vysokým tlakem uvnitř lahví.Lokalizace netěsnosti
Lokalizace netěsností se používá k hledání přesné polohy jednotlivých netěsností. Tato metoda často slouží jako jakostní kontrola. Díky lokalizaci netěsností je možné odhalit všechny měřitelné netěsnosti a ty pak následně odstranit nebo testovaný produkt předělat nebo i dokonce nově navrhnout.
K lokalizaci netěsností se používají dvě metody, čichací test a postřikovací test.
U čichacího testu je testovaný produkt naplněn značkovacím plynem a z vnějšku ohledáván sondou, která je připojena k detektoru netěsnosti. Sonda neustále nasává („očichává“) vzduch v přímém okolí testovaného produktu. Nasátý vzduch je pak analyzován v detektoru netěsností a případný unik značkovacího plynu je identifikován.
V případě postřikovacího testu, detektor netěsnosti slouží k odčerpání vzduchu z testovaného produktu. Sonda poté nastříká značkovací plyn na všechna místa potenciálních úniků. Jakýkoli únik je pak po prostoupení netěsností zaznamenán detektorem.
Měření netěsností
Měření netěsností slouží k měření celkového nebo částečného úniku z částí nebo celého systému. Nejspolehlivější způsob testování je nejprve se zaměřit na celkový únik testovaného systému nebo jeho částí a poté se zaměřit na jednotlivé úniky, které byly lokalizovány pomocí výše uvedených metod. Tyto metody se k měření velikosti úniku nepoužívají, protože takové výsledky pak bývají nespolehlivé a velmi neekonomické.
Dva základní postupy k měření velkosti netěsností se nazývají zevnitř-ven a zvenku-dovnitř. Při použití zevnitř-ven metody je testovaný produkt naplněn značkovacím plynem a upevněn do testovací komory, která je následně vyčerpána. Jakýkoli únik značkovacího plynu netěsnostmi je zachycen uvnitř testovací komory. Obsah této komory, představující celkový únik, je poté analyzován detektorem netěsností.
U obou metod je možné nechat značkovací plyn, aby se před měřením nahromadil, nebo je jej možné měřit plynule. Obecně, plynulé měření při odpovídající citlivosti přináší výsledky rychleji, avšak někdy je nezbytné nechat značkovací plyn před analýzou nahromadit.
